z anglické duchovní poezie
Robert Herrick (1591 – 1674)
překlad bp. Josef Hrdlička
Je to snad pravý půst
vzdát se slaniny,
zvěřiny?
Je snad půst věcí úst?
Je snad půst dát si slib
z masa nepojíst,
o to víc na talíř si nabrat ryb?
Lačnět a v hadrech bloudit
na odiv lidu,
bez klidu,
klopit zrak, vzdechy loudit?
Ne, půst je víc, je sklizeň!
Svaž snopy své
a dej jíst duši, má hlad, žízeň!
V ten čas se hněvu vzdej,
záště, zlých řečí,
všech křečí,
změň život, směr mu dej!
Jen silou ducha rostem.
Zmoř hladem hřích,
ne břich.
Pak prošels pravým postem!
Is this a fast, to keep
The larder lean?
And clean
From fat of veals and sheep?
Is it to quit the dish
Of flesh, yet still
To fill
The platter high with fish?
Is it to fast an hour,
Or ragg'd to go,
Or show
A downcast look and sour?
No; 'tis a fast to dole
Thy sheaf of wheat,
And meat,
Unto the hungry soul.
It is to fast from strife,
From old debate
And hate;
To circumcise thy life.
To show a heart grief-rent;
To starve thy sin,
Not bin;
And that's to keep thy Lent.
Je to hezké, ale neaktuální.
Dnes již lidé nemoří ani ten břich.
Je otázka, zda lze mořit hřích rovnou a přeskočit fázi moření břichu.
Jsem v té otázce dost skeptický.
@JiKu Znám lidi, kteří, začínaje v dnes obecně sdíleném "půst hlavně není o jídle", své pojetí postu přehodnotili a vrátili mu i jeho tělesný rozměr. V některých případech v tom sehrálo jistou roli setkání s islámem.
Pro přidání komentáře se musíš přihlásit nebo registrovat na signály.cz.