Indická kinematografie

Rodina z pákistánských hor, aby si vyprosila uzdravení dcerky z němoty, na radu vesnického stařešiny podnikne pouť k hrobu súfijského mudrce do Dillí. Šestiletá Šahida se ale cestou domů mamince ztratí. Ujme se jí dobrosrdečný Badžrangi, ctitel opičího boha Hanumana. To je výchozí situace indického filmu Drahý bratr Badžrangi (Bajrangi Bhaijaan, 2015). Po řadě komických i dramatických situací, romantické zápletce, poté, co selže pokus dostat němou dívku (kterou pojmenoval Munni) domů do Pakistánu oficiálně přes ambasádu, se Badžrangi rozhodne vydat se svou svěřenkyní na dlouhou cestu sám. Podaří se mu splint úkol, který si předsevzal, a vrátit se zpátky, kde na něj čeká jeho milá Rasika, když Indie a Pakistán žijí v neustálém politickém napětí, téměř na hraně válečného stavu?

Ten film má všechno, co má správný bollywoodský film mít, a ještě něco navíc. Však je to taky třetí nejvýdělečnější film v dějinách indické kinematografie vůbec.

Indie je obrovská země s bohatou a turbulentní historií, plná kontrastů, někdy je označována za největší demokracii světa (přes 1,2 mld obyvatel). Jaderný a kosmický program na jedné straně, negramotnost, chudoba a etnicko-náboženské konflikty na straně druhé. Nedílnou součástí kultury jsou právě filmy, každoročně se v Indii vyprodukuje kolem 2000 filmů. Filmový průmysl je jazykově segmentován.

Podle wikipedie se v Indii mluví 780 jazyky. Jazykem s největším počtem mluvčích je hindština, jež je vedle angličtiny úředním jazykem Indie, a linguou francou na severu indického subkontinentu. Na jihu jsou hlavními jazyky tamilština a telugština. 

Slovo bollywood, což je složenina slov Bombaj (hlavní město svazového státu Maharáštra, novým pravopisem Mumbai) a Hollywood, označuje největší indický filmový průmysl v hindštině. Podle počtu vyprodukovaných filmů, diváků a zisku následují sandalwood (filmový průmysl v jazyce kannada), tollywood (telugština), kollywood (tamilština) a mollywood (malajámština).

Ačkoli by se v indické kinematografii daly rozlišit žánry, točí se filmy životopisné, historické, akční, sportovní, sociálně-kritické, romantické komedie, sci-fi..., skoro se chce říct, že žánrem je indický film sám o sobě.

Správný indický film:

• je směsicí všeho - akční scény, vedlejší zápletky nesouvisející s hlavní zápletkou, dramaticky vypjaté scény, komické postavy na odlehčení, romantika, dojemné okamžiky...
• má půvabnou hrdinku a sošného hrdinu. Úspěšné účastnice soutěží krásy se stávají úspěšnými herečkami a úspěšní herci se stávají různě úspěšnými politiky.
• trvá nejméně dvě a půl hodiny, výjimkou nejsou ani třiapůlhodinové filmy,
• obsahuje kolem 5 písniček, jež někdy jen podkreslují filmové záběry na krajinu, ale zpravidla jsou choreograficky ztvárněny. Správná indická filmová hvězda musí tedy nejen dobře vypadat, ale musí umět i dobře tančit. Choreografie bývá různá - od bizarních figur jako cuchání vlasů, tahání se za podbradek a jiného pitvoření, až po regulérní sportovní výkony. Z toho vyplývá, že indická kinematografie generuje spoustu skladatelů, textařů, zpěváků a zpěvaček a písně z filmů mají hlavní podíl na indické pop music. Písně z filmů jsou vydávány ještě před premiérou samotného filmu a starají se tak o propagaci filmu. Vydavatelské youtube kanály patří mezi kanály s největším počtem odběratelů vůbec.
• je opulentní - dekorace, barvy, kostýmy, šperky, davové scény
• je patetický a útočící na emoce - opakované záběry, zpomalované záběry, protahované záběry
• propaguje hodnoty - rodinu a patriotismus

Indické filmy jsem si oblíbil. Viděl už jsem k padesátce filmů (soustředím se hlavně teda na ty bollywoodské, ty jihoindické mi přijdou už někdy dost bizarní), z nichž jen asi dvěma bych nedal plné hodnocení. Už si ani nevzpomínám, který evropský či americký film mě naposledy tak chytl jako film indický. Zdají se mi řemeslně lepší a přes všechen svůj patetismus prokazují lepší nadhled. Mají diváka pobavit a daří se jim to.